|
Jižní Morava [ Turistický region ]Jižní Morava
ZAHRNUJE ÚZEMÍ TURISTICKÝCH OBLASTÍ: Již staří Římané! Co? No přece pěstovali a pili víno! Tady! Přes devět desetin plochy vinohradů najdete právě na jižní Moravě. Nejvíce folklóru, památky UNESCO! Vila Tugendhat v Brně, památka světové moderní architektury zapsaná v seznamu UNESCO. Kraj má i druhou památku UNESCO, zcela odlišného charakteru: Lednicko-valtický areál, půvab kulturní krajiny v okolí Lednice a Valtic. Umělá jezera a parkové úpravy v harmonické jednotě se dvěma zámky a dalšími romantickými stavbami.... V Brně navíc funkcionalistické výstaviště a desetiletí veletrhů - město se pro nás dávno stalo synonymem veletržního světa. Jiní zas ocení okolí - snad nejčlenitější u tak velkého města, navíc dějiště množství příběhů, třeba Pohádky máje nebo Lišky Bystroušky.... Také snad nejagilnější technické muzeum v zemi! Široká krajina jihu, pevná v bocích, na první pohled evokuje ženskost, plodnost. Tady, kousek od Dyje a vápencových suků Pálavských vrchů, se nalezla soška Věstonické Venuše. Hned vedle vinic a vinných sklípků... kraj bakchantsky vyzývavý. Nikde jinde nežijí tak přirozeně udržováním lidových tradic, které se kromě ve způsobu života projevují v architektuře i v četných kulturních akcích. A přes religiozitu obyvatel cítíte ve všech svátcích, co se jich tu slaví, divoký spár starověkých kultů a dech pohanských bohů. Hlavní folklórní oblastí je Moravské Slovácko; velké mezinárodní slavnosti každoročně potkáte ve Strážnici a ve Velké nad Veličkou (Horňácké slavnosti), festival Slovácký rok zase v Kyjově, ve Vlčnově jsou k vidění slavné "Jízdy králů". Pozor! Dívej se, poutníče, kam šlapeš! Moravský kras. Tajemné území krápníkových jeskyní s podzemní říčkou Punkvou a 138 metrů hlubokou propastí Macochou. Už pravěcí obyvatelé území tady zanechali svoje stopy. O krajině a vínu řeč byla, také o těch "zapsaných", ale co ryze historické památky? Fí! Všechny stavební slohy, největší hustota technických památek a památek lidového stavitelství! Románská rotunda ve Znojmě - nejstarší dochovaná stavba na našem území vůbec. Renesanční Románská rotunda ve zámek v Mikulově a zámky Vranov nad Dyjí nebo Bučovice zas patří k nejkrásnějším. Jedinečnou ukázkou románsko-gotické architektury je areál kláštera Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova. Chcete více? Skvost barokní architektury - poutní chrám ve Křtináchstavitele J. B. Santiniho. Památky židovské komunity - ghetto s muzeem v Boskovicích, židovská čtvrť v Mikulově a synagogy a židovské hřbitovy v Břeclavi a Brně. Znojmo se kromě vína pyšní čtyřpodlažním labyrintem chodeb pod historickým jádrem. Ať bude výčet sebedelší, vždycky něco vynecháme! Víte, že ...? Bílovice nad Svitavou byly navštěvovány snad největším počtem známých umělců: Karel, Josef a Helena Čapkovi, malíř Alois Kalvoda, sochař Franta Úprka, malířka Zdeňka Braunerová, básníci Jakub Deml, Viktor Dyk, František Gellner a Stanislav Kostka Neumann, spisovatelé Jiří Mahen, Marie Majerová, Vladimír Pazourek a především Rudolf Těsnohlídek, malíři a sochaři Otakar Kubín (Coubine), Vincenc Makovský, hudební skladatel Leoš Janáček, herci Zdeňka Baldová, Karel Höger, Oldřich Nový, Václav Voska a další. V lesním údolí nad Bílovicemi našel Rudolf Těsnohlídek na vycházce s přáteli 22. 12. 1919 odložené dítě - Lidušku. Na památku této události se u nás od té doby staví tzv. vánoční stromy republiky. Jednou z nejstarších vinic je vinice Šobes nad levým břehem Dyje u Znojma. Je řazena mezi nejkvalitnější polohy pro pěstování vinné révy v Evropě vůbec. Má jedinečné mikroklima a je osázena nejkvalitnějšími odrůdami révy. Víno odtud po staletí putovalo na stoly českých králů i římských císařů. Vinici lze navštívit a v sezóně i ochutnat její vína. Největší středisko novokřtěnců (Habánů) na jižní Moravě jsou Hustopeče, původně slovanská osada zmiňovaná poprvé roku 1248. Na hustopečské piaristické reálce studoval T. G. Masaryk, pocházela odtud jeho matka a bratr Ludvík tady měl tiskárnu. Vila Tugendhat zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO je nejvýznamnější evropská realizace vynikajícího funkcionalistického německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, národní kulturní památka. Stěžejní dílo funkcionalistické architektury ve světovém měřítku bylo dokončené v roce 1930. Vyniká otevřeným prostorem a využitím ušlechtilých materiálů. Vila je přístupná jako součást Muzea města Brna. Vedle vily Tugendhat najdeme v Brně řadu dalších špičkových funkcionalistických staveb. Díla architektů B. Fuchse, A. Wiesnera, J. Poláška, J. Kumpošta, J. Krohy, J. Víška a dalších. Lednicko-valtický areál (UNESCO) - jedno z nejpozoruhodnějších přírodních a současně i umělecko historicky významných území střední Evropy. Je považován za nejrozsáhlejší celek komponované krajiny v Evropě a asi i na světě. Je zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Mezi dvěma centry - Valticemi a Lednicí - se rozkládá upravená krajina s množstvím rybníků, parků, v nichž jsou rozmístěny romantické stavby - Apollonův chrám, Belveder, Hraniční zámeček, chrám Tří grácií, Janův hrad, kaple sv. Huberta, kolonáda na Rajstně, Lovecký zámeček, minaret, Nový dvůr, obelisk, Rendes-vous (Dianin chrám), Rybniční zámeček, Lány, Pohansko. Tento komplex vznikal od konce 18. do poloviny 19. století promyšlenou činností tehdejších majitelů panství Liechtensteinů. V areálu jsou četné přírodní rezervace (např. Lednické rybníky). Areálem procházejí dálkové cyklistické stezky. Dva ze slavných našich národů se narodili v Ivančicích, městě, poblíž kterého se obrátili na zpáteční cestu ze svojí krvavé mise vojska obávaného Čingischána. Byli to Alfons Mucha, světoznámý secesní malíř a grafik, a doma ještě daleko populárnější Vladimír Menšík, herec a vypravěč. Původní osídlení sahá až do pravěku, jihovýchodně od města na kopci Rena se dodnes zachovalo valové opevnění bývalého hradiště a opevněného tržního místa na staré obchodní cestě, které přečkalo i zánik Velkomoravské říše. Dobyto a zničeno bylo Vladislavem II. v roce 1146, nové sídliště vzniklo nedaleko, na soutoku tří řek (Oslava, Jihlava, Rokytná). Poprvé bylo zmiňováno již v roce 1221 a již v tomtéž století povýšeno na město. V roce 1304 je zcela zničili Kumáni, ale znovu se vzpamatovalo, v 15. století bylo v majetku pánů z Lipé a Pernštejnů, o století později byly prosperující Ivančice díky vinařství sedmým největším městem na Moravě. V té době zde působil i bratrský biskup Jan Blahoslav. Ivančice jsou také jedním z míst, v nichž se zachovaly konkrétní zprávy o existenci upírů: jeden ze zdejších měšťanů, zemřelý v roce 1617, měl vstávat v noci z hrobu, přepadávat lidi a pít jim krev. Kat pak jeho tělo vykopal a rozsekal na kusy; nebožtíkovi se prý přitom vyvalila z úst krev a s ní i závoj, který již v hrobě sebral svojí ženě .... Vedle řady ivančických stavebních památek obytného charakteru, památníku Alfonse Muchy (bývalá radnice z r. 1544) a dalších, najde milovník technických staveb skvost - část konstrukce původního železného viaduktu na železniční trati Brno - Znojmo vystavěného v letech 1868 - 70. Traduje se, že na konstrukci se podílel A. G. Eiffel a že byla zakoupena na Světové výstavě v Paříži. Potvrzené však je pouze to, že projektantem většiny konstrukcí byl ing. A. Rogenhofer a nosnou železnou konstrukci dodala firma Cail et comp. Paris-Gives-Lille. Viadukt přestal vyhovovat bezpečnostním požadavkům a proto byl v roce 1978 nahrazen novou stavbou. Staré dílo, dlouhé původně 373,5 m a vysoké 42 m, bylo až na jedno pole v roce 1999 demontováno. Za chloubu moravské barokní architektury považují odborníci shodně kostel Jména Panny Marie ve Křtinách, vrcholné dílo a největší stavbu na půdorysu řeckého kříže famózního Jana Blažeje Santiniho. Křtiny byly významným poutním místem již dávno předtím - tradici založila kamenná gotická socha Madony, snad francouzská práce přibližně datovaná do r. 1340. Předpokládá se, že sochu daroval kostelu některý z mocných příznivců kláštera v Zábrdovicích, snad sám Jindřich z Lipé. Santiniho stavba si vynutila likvidaci hned dvou starších kostelů - tzv. "českého", který byl z obou menší a starší, a "německého" z 15. století. Chrám Panny Marie je 55 m dlouhý a 37 m široký, centrální kupole je 30 m vysoká a celý chrám prosvětluje 33 oken, k hlavnímu vchodu vede impozantní schodiště. Návštěva chrámu je hlubokým zážitkem i pro absolutního atheistu - Santini dokázal přes staletí jazykem architektury oslovit ty nejniternější lidské struny. Nejstarší přehradní nádrž na Moravě, Jevišovická přehrada, byla vystavěna v letech 1894 - 97 na ochranu proti záplavám a jako zásobárna vody pro cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou. Hráz je vysoká 25,5 m a dlouhá 122 m, vodní plocha měří 14,5 ha, jezero je dlouhé 800 m a hluboké až 14,5 m. Přehrada sevřená skalami připomíná kanadská jezera a je příjemným rekreačním místem nejen pro obyvatele níže po proudu ležícího města Jevišovice. Na výšině nad hrází stojí památník připomínající tragédii husitské posádky, kterou v r. 1421 zajalo vojsko rakouského arcivévody Albrechta a ve Znojmě včetně žen a dětí dalo upálit. Josefovské údolí při dolním toku Křtinského potoka východně od Adamova skrývalo jednu z největších záhad českomoravské archeologie, kterou se bohužel již nikdy nepodaří objasnit. V krasovém údolí, mimochodem nesmírně půvabném se všemi typickými krasovými jevy, je pod tzv. Býčí skálou vstup do jednoho z jeskynních systémů, kde ve vstupním dómu byl roku 1872 objeven bronzový býček (odtud jméno jeskyně i skály). O tři roky později zde J. Wankel učinil objev, o jehož významu se dodnes odborníci přou: šlo o pohřebiště náčelníka lidu podolské kultury s rituálními lidskými oběťmi, o pozůstatky kupeckého oddílu zmasakrovaného nepřáteli nebo o oběti neznámé přírodní katastrofy? Nalezené ostatky 40 osob, převážně mladých žen, zohavených, rovněž koní s uťatýma nohama apod. Za okupace tuto jeskyni přeměnili Němci v továrnu a veškeré nálezy neodvratně zničili, zůstala jen záhada a pohled zvenčí na impozantní skálu. Od roku 1954 dodnes pokračuje nepřetržitý archeologický výzkum u Mikulčic, na pravém břehu Moravy nedaleko Hodonína. Archeologická lokalita - jedna z největších velkomoravských - má spolu s několika blízkými osadami přes 100 ha rozlohu a pravděpodobně šlo o správní i církevní centrum Velkomoravské říše. Hradiště bylo osídleno ovšem již předtím, od 7. století. Rovněž některé ze 12 církevních staveb vznikly ještě před příchodem Cyrila a Metoděje v r. 863. Dnes nejznámějším větrným mlýnem v zemi je nepochybně mlýn holandského typu v Kuželově, obci na úpatí Bílých Karpat. Mlýn byl postaven roku 1842 a mlel obilí pro obce Kuželov, Hrubá a Malá Vrbka bez dvou sto let - do r. 1940. V letech 1973 - 77 brněnské technické muzeum mlýn zrekonstruovalo a dnes je stavba s kompletním vnitřním vybavením a expozicí větrného mlynářství přístupná veřejnosti. Obec Komňa leží 5 km jižně od Bojkovic, nálezy z doby kamenné a římských mincí dokazují, že osídlena byla mnohem dříve než je prvně připomenuta písemně - r. 1261. Z obce pocházel rod Komenských, zda se zde narodil i samotný Jan Ámos Komenský, jemuž zde byl odhalen pomník roku 1951, zůstává sporné. (Ve hře je i nedaleká obec Nivnice.) Z TISKOVÝCH ZPRÁV A ČLÁNKŮ
UMÍSTĚNÍ
NA ÚZEMÍ TURISTICKÉHO REGIONU EVIDUJEME
DALŠÍ INFORMACE: http://www.JizniMorava.TOURISM.cz Typ záznamu: Turistický region AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 26.11.2004 v 13:57 hodin |